Nepochopitelný kolaps

Blog4

 

Ihned po závěrečném hvizdu rozhodčího jsem od obrazovky odešel s tím, že po zbytek neděle už fotbal nechci vidět ani o něm slyšet.
 
V pondělí ráno jsem pak nahlédl na internet s doufáním, že závěr nedělního zápasu byl jen špatný sen, avšak naděje to byla samozřejmě naivní. Kocovina ze závěru zápasu v Bournemouthu stále přetrvává, evidentně ji jen tak nerozdýchám. Prožili jsme si stejný příběh jako na jaře Dortmund na Anfieldu. Identické byly nejen průběžné změny skóre, ale hodně podobné byly i časy, kdy padaly góly. Rozdíl ale vidím v tom, že zatímco proti Dortmundu náš výkon šel průběžně nahoru a v závěru utkání vygradoval, tak náš nedělní soupeř byl dlouho neškodný a vytěžil vítězství z našich hrubých chyb.
 
Dočítám se různá hodnocení o tom, že jsme sehráli špatně celé utkání nebo že bylo z naší strany dobrých jen prvních 30 minut. Na to mám jiný názor, do druhého gólu soupeře se mi náš výkon líbil. Až do osudné 75. minuty jsem byl připraven, že budu převážně chválit. Jasně, chyby by se na našem výkonu i do té doby našly, zejména bylo v naší hře dost nepřesností. Ale i bez Coutinha jsme se třikrát gólově prosadili a měli i další šance. Od čtvrtého gólu nás ještě nedlouho před začátkem obratu ve skóre podle videa dělily milimetry, i když v tomto případě šlo o zaváhání brankáře a ne o vypracovanou akci. Soupeři jsme v prvním poločase dovolili jedinou nebezpečnější šanci, v druhém pak zbytečnou penaltu, na kterou jsme ale ještě stačili rychle zareagovat. Celkově mě těšil pěkný kolektivní výkon, vypadalo to, že máme situaci pod kontrolou. Zdání to však bylo bohužel klamné.
 
Druhý gól trochu nepochopitelně všechno změnil. Je sice pravda, že Bournemouthu pomohla střídání a přeskupení formace, ale i tak se mi ještě před snížením na 2:3 nezdálo, že by mohl s výsledkem něco udělat. A to bývám opatrný, nerad dělám předčasné závěry. Opravdu jsem potom vůbec nechápal, jak jsme se sesypali. Nejvíc to bylo vidět v defenzívě, ukázalo se, že Matip nakonec chyběl víc, než Coutinho. Tady si neodpustím poznámku, nerozumím opomíjení Klavana, který ještě prakticky nezklamal. Nebudu ale hledat obětního beránka za neúspěch ve stoperech ani u gólmana, protože v případě selhání v zápase, o němž je řeč, vidím vinu jako kolektivní. Všichni hráči, kteří byli v závěru utkání na hřišti, se podepsali na tom, že tři body, které už jsme měli skoro v kapse, zůstaly nakonec domácím. A bez viny nejsou ani trenéři.
 
 
Právě druhý gól Bournemouthu, který všechno změnil, začal zbytečnou ztrátou míče vpředu, před jeho pokutovým územím. A nikdo mi nevymluví, že nebyla možnost tento gólový útok soupeře několikrát zastavit. Nestalo se tak díky laxnosti hned několika hráčů, kvůli podcenění celé situace. A od té chvíle jsme byli tragičtí! Hráči v červenočerném si najednou mohli dělat před naší šestnáctkou doslova, co chtěli, vůbec jsme je neatakovali. A i uvnitř našeho pokutového území měli tolik prostoru, že to bylo trestuhodné. Jako bychom chvílemi jen přihlíželi. Za těchto okolností bylo rychle vyrovnáno a domácí si vytvářeli další velké šance, vítězný gól mohl padnout mnohem dřív, než až v nastaveném čase. V zájmu spravedlnosti je třeba říct, že i my jsme ještě mohli strhnout vítězství na naši stranu, střela z otočky Origiho po rohu byla v tomto směru asi nejnadějnější. Avšak nestalo se, a co hned potom následovalo, už všichni dobře víme.
 
Co teď dál? Nepřekvapilo mě, že se mluví o jakési potřebné facce, o tom, že nás tato prohra nakopne, že se z ní správně poučíme. Ano, je to Anglie, takové zápasy fotbal přináší, to je všechno pravda. Stejně jako to, že i navzdory prohře máme sezónu pořád dobře rozehranou, a i když Chelsea malinko odskočila, máme stále kontakt s čelem tabulky. Ale dvě poznámky si k tomu všemu neodpustím. Za prvé, to poučení. Mělo totiž přijít už po prvním kole, kdy jsme na Arsenalu podobně zdramatizovali jasně se vyvíjející zápas. A jarní prohru na Southamptonu po poločasovém vedení 2:0 by si taky ještě měli hráči dobře pamatovat. Koncentrovat se na utkání od první do poslední minuty by měli mít hráči v podvědomí řádně podchyceno, měla by to být pro profesionály samozřejmost. A druhá věc, kolaps na Bournemouthu naznačil, že náš tým není tak mentálně silný, jak jsem doufal. Kdyby byl, takhle by po kontaktním gólu nezpanikařil. A to není dobrá zpráva.
 
Ale třeba se mýlím. Před třemi lety, v té naší báječné sezóně, jsme tuším dokonce přesně v tomto termínu úplně selhali na Hullu. Tehdy to byl možná nejhorší výkon v celém ročníku, hráli jsme špatně celý zápas, pocity z něj jsem měl potom hodně podobné těm dnešním. Velmi rychle jsme se nicméně oklepali a v dalších utkáních už jsme zase byli dobří. Dokonce tak dobří, že jsme přes Štědrý den byli krátce v čele tabulky. Snad se bude historie aspoň pro nejbližší dobu opakovat, i když hloupě ztracené tři body v Bournemouthu už nám nikdo nevrátí.
 

 

Bleskové zprávy

Mané opět skóroval

Sadio Mané na Africkém poháru národů skóroval i ve druhém zápase, tentokrát proti Zimbabwe. Senegal zvítězil 2:0 a s předstihem si zajistil postup do čtvrtfinále.

Tiago Ilori do Readingu

Ilori přestoupil do Readingu. Portugalec se během tří a půl let v Liverpoolu představil v soutěžních zápasech pouze třikrát. Během svého působení v Anglii odešel hned na tři hostování - Granada, Bordeaux a Aston Villa.

Mané pomohl Senegalu

V prvním zápase na Africkém poháru národů Senegal porazil Tunisko 2:0. Úvodní trefu zaznamenal z penalty Sadio Mané.

Maguire odchází do Fleetwoodu

Fleetwood Town FC dnes oznámil, že zkompletoval příchod levého obránce Joea Maguireho z Liverpoolu. Mladík debutoval v prvním týmu loni proti Exeteru, ale další šanci už nedostal a hrál především za tým U23.

Hart se vrací z hostování

Samu Hartovi bylo předčasně ukončeno hostování v klubu League One, Port Vale FC, a vrací se zpět do LFC. Dvacetiletý levý obránce, či záložník nastoupil celkem k 16 duelům, ve kterých si připsal po jednom gólu a asistenci.

bannerpohyblivylfc 1