Sto minut derby se šťastným koncem

Blog4

 

Na Merseyside derby jsem se po výhře v Middlesbrough moc těšil a přes jeho nevyzpytatelnost jsem věřil v úspěch.
 
Nakonec se očekávání naplnilo velmi napínavým, ale o to radostnějším způsobem. Zápas měl opticky podobný průběh jako minulý týden na Riverside Stadium. Po nevýrazném prvním poločase jsme v tom druhém jednoznačně soupeře přehráli, a nakonec i zcela zaslouženě zvítězili, i když na gól jsme museli čekat nekonečně dlouho. Je třeba přiznat, že domácí byli na začátku utkání lepší. Hráči v červeném vstoupili do zápasu s přehnanou nervozitou, dopouštěli se spousty nepřesností. Hra se v první fázi zápasu odehrávala až nepříjemně často na naší polovině, kde jsme zpočátku bránili podobně, jako v prvním poločase proti West Hamu. Znovu jsem tam viděl laxnost, nedůsledné dostupování, hodně prostoru pro hráče Evertonu. Opět tak dostal soupeř mimo jiné možnost zahrávat přímý kop z nebezpečné vzdálenosti, ale naštěstí s ním nedokázal naložit tak, jako kladiváři a nedotáhl do konce ani žádné další náznaky nebezpečných akcí. Mignolet tak neměl prakticky žádnou práci, působil však znovu klidným a jistým dojmem. A velká pochvala patří i za tento zápas Klavanovi, o němž se Lukakovi možná zdá ještě teď. Estonský stoper odehrál už dvě a půl utkání, v nichž jsme nejen neinkasovali, ale ani jsme toho soupeřům před naší brankou moc nedovolili a to už není náhoda. Zkrátka, když sleduji Ragnarův herní projev, tak se budu opakovat, ale nechápu, proč byl donedávna opomíjen.
 
S přibývajícími minutami jsme se přece jen uklidnili a i díky důraznému usměrňování Kloppa od postranní čáry jsme konečně začali hrát svou hru, jejíž těžiště se tak přesouvalo čím dál víc k brance Evertonu. Asi se však úplně nepovedlo odstranit nervozitu, což bylo to znát hlavně ve finální fázi. Například když místo nabízející se střely hráči raději volili pokračování kombinace. Evidentně se většinou báli vzít na sebe odpovědnost a poločas tak skončil asi zaslouženě bez branek, šancí na obou stranách mnoho nebylo. Po přestávce už ale vypadal obraz hry úplně jinak, na hřišti v podstatě existoval jen jeden tým, a to ten v červených dresech. Asi k tomu přispělo zranění McCarthyho, které střed pole Evertonu oslabilo, to však nijak nesnižuje představení reds v druhém poločase. Když už jsme u těch nucených odchodů, tak určitě nejsem sám, kdo si myslí, že zápas neměl dohrát ani Barkley, jeho faul na Hendersona byl z kategorie likvidačních a i některé další zákroky tohoto hráče si zasloužily žlutou kartu. Nicméně rozhodčí se zachoval vůči Barkleymu a potažmo celému Evertonu shovívavě a tým z Goodisn Parku tak odolával našemu tlaku až do konce v plném počtu.
 
Chvílemi jsme předváděli oku lahodící fotbal, ale chybou možná bylo, že i nadále jsme až příliš upřednostňovali kombinační hru s parádičkami před jednodušším střeleckým zakončením, k čemuž se naskytlo pár příležitostí. Pravda, některé kombinace byly i na těžkém terénu velmi vydařené, po jedné z nich si domácí v přemíře snahy uhasit oheň sami zranili svého brankáře Stekelenburga. Ten předtím skvěle vychytal Firmina, což ke konci utkání napodobil i jeho náhradník Robles. Efekt bravurních zákroků soupeřových gólmanů v utkáních s námi měl i na Evertonu bohužel své pokračování, tentokrát v podání hned dvou mužů mezi třemi tyčemi. Zranění Stekelenburga však také způsobilo, že se chvíli nehrálo, což spolu s dalšími přerušeními hry v krátkém sledu otupilo náš tlak, naštěstí však jen na chvíli. S přibývajícími minutami Everton prakticky úplně rezignoval na hru dopředu a stále s většími problémy odolával náporu Liverpoolu. Po některých našich faulech sice modří kopali standardky, ale většinou z uctivé vzdálenosti a naše obrana si s nimi v pohodě poradila. A ke kopu od rohového praporku jsme je v druhé půli tuším už vůbec nepustili, zůstalo až do konce jen u toho jediného rohu, který Everton zahrával chvíli před přestávkou. I to svědčí o naší dominanci v druhém dějství.
 
Minuty ale přibývaly a kýžený gól ne a ne padnout. Obával jsem se, že rozhodčí stejně jako v prvním poločase ošidí nastavení, ale osm minut navíc byl čas, který mi, vzhledem k dlouhým prodlevám, vycházel podobně. To už jsme hráli v pozměněné sestavě, na hřišti už byl po delší době Daniel Sutrridge, který prokázal, že je pro nás stále důležitým hráčem. Nebál se vzít odpovědnost na sebe a chytrou střelou schovanou za obránce překonal domácího gólmana. Už jsem se chytal za hlavu, když jsem viděl, že z toho byla jen tyč, ale na odražený míč nejlépe zareagoval Mané, uklidil jej do branky a mezi fanoušky Liverpoolu tak mohl propuknout gejzír radosti. Po gólu se chvíli nehrálo, bylo tedy jasné, že nezůstane jen u plánovaných osmi minut nastavení. Ale na hráčích Evertonu byl vidět zmar, tentokrát jsem se neobával tolik, jako jindy, že bychom ještě o vítězství mohli přijít. Dokud nezazní závěrečný hvizd, tak se sice ještě vždy může stát cokoli, ale modří, kteří se za celý druhý poločas k ničemu nedostali, byli po inkasovaném gólu očividně otřeseni a bylo málo pravděpodobné, že s výsledkem ještě dokážou něco udělat. Byl to naopak Firmino, který měl ještě do třetice tutovku, ale v Goodison Parku mu prostě nebylo souzeno dát gól. Překonal sice Roblese, ten byl ale na brankové čáře zastoupen hráčem z pole.
 
Nemuseli jsme ale kvůli tomuto momentu smutnit. Everton už byl opravdu na kolenou, a i když fotbalová bitva trvala nakonec plných 100 minut, tak už jsme si v pohodě cenné vítězství pohlídali. Vítězství, které je bezpochyby krásným vánočním dárkem pro každého fanouška Liverpoolu. Spolu s ním jsme dostali pod stromeček i druhé místo v tabulce PL, na kterém se budeme přes sváteční dny vyhřívat. Za sebe ovšem patřím k těm méně skromným a chtěl bych náš tým vidět na konci sezóny ještě o stupínek výše. Pořád si myslím, že na to máme. Jeden z předpokladů k tomuto úspěchu je podávat standardně kvalitní výkony, jaké jsme předvedli v druhých poločasech posledních dvou zápasů.

 

Bleskové zprávy

Lovren zůstal doma

Dejan Lovren neodcestoval s týmem ke krátkému soustředění ve španělském letovisku La Manga. Stoper zůstal v Melwoodu, kde bude i nadále pokračovat v léčbě zraněného kolene.

Larouci přestupuje do LFC

Liverpool dokončil přestup francouzského mládežnického reprezentanta Yassera Larouciho z Le Havru. Do dvou týdnů by se měl šestnáctiletý hráč zapojit do tréninku v Kirkby. O hráče měl eminentní zájem i Manchester United.

U23 postupuje v PL Cupu

Mladíci si v klání s vrstevníky z Huddersfieldu poradili nekompromisně 2:6 (2x Wilson, 2x Woodburn, Ojo, Virtue) a postupují do 16-finále Premier League Cupu. Sestava: Grabara, Alexander Arnold, Randall (Hart, 68), J Gomez, Whelan, Stewart, Wilson, Virtue, Ojo (T. Gomes, 62), Alves (J. Williams, 55), Woodburn

Allan nepostoupil na MS

Mladík Allan, který kvůli problémům se získáním pracovního povolení v Anglii hraje za Herthu, se s brazilským výběrem do 20 let nepodívá na Mistrovství světa do 20 let, které se letos v květnu koná v Jižní Koreji. Allan odehrál v neúspěšné kvalifikaci 4 duely a Herthě Berlín chyběl téměř měsíc. 

The S*n nesmí na zápasy

Až do nedávna platilo, že i když zaměstnanci LFC nesměli poskytovat novinářům The S*n exkluzivní rozhovory, pracovnící tohto bulvarního plátku mohli na tiskové konference a zápasy. Tomu je teď konec. Vedení se po posledních článcích rozhodlo, že jim nebude poskytovat oprávnění pro tyto akce.

bannerpohyblivylfc 1