Hádanka jménem Joe Cole

cole2

Přinášíme vám pohled na kariéru bývalého hráče Reds, jehož příchod způsoboval radost fanouškům a to samé se dá říci i o cestě ven z klubu.

“Ano, skutečný Joe Cole” zněla jedna ze zpráv na twitteru. “Vážně, Joe Cole. Skutečný Joe Cole.” Účet Coventry City nebyl jediným, kdo vyslal do světa tuto neuvěřitelnou zprávu. Joe Cole, trojnásobný vítěz Premier League, držitel dvou trofejí pro šampiona FA Cupu, který odehrál v dresu Albionu 56 střetnutí, se upsal na hostování klubu z League One, který do nedávné doby nebyl schopen hrát zápasy na svém vlastním stadionu. I když to při prvním pohledu vypadá jako obrovský sešup, Cole i Coventry mají šanci udělat něco, čeho jsme nebyli svědky přiliš často v kariéře zkušeného Angličana. Využívat ho správným způsobem.

Neexistuje milovanější téma pro britské plátky než rozruch. Jsme národem, který trpěl nedostatkem fotbalových hvězd, takže jsme naložili ohromné množství tlaku a očekávání na křehká ramena jakéhokoliv mladíka, který vykazoval záblesk něčeho speciálního. Je chybou domnívat se, že se to děje jen poslední dobou. Mediální kolotoč kolem osoby Joa Colea se rozjel ještě před debutem mezi profesionály v roce 1999.

Bez všech pochyb se jedná o škodlivé chování, ale je snadné pochopit, proč se nad ním media rozplývala. Stačí si zhlédnout jeho výkony v obou zápasech FA Youth Cupu proti Coventry City. Bylo to neuvěřitelné a zdůraznilo to všechny vlastnosti, jimiž byl obdarován (kreativita, technické finesy,nadaný pro práci s míčem, cit pro hru a přehnané sebevědomí). Působil jako z jiné planety, mimo vytyčenou “West Ham way”, jelikož se vyžíval ve fotbalových kulišarnácha jako například jesličky, či rabona. Ve zkratce měl všechny předpoklady pro pozici trequartisty. Hráč jako stvořený pro desítku. Je velká škoda, že ho manažeři zde využívali výjimečně.

Často se říká, že mnozí hráči se narodili ve špatně době. Občas tím lidé argumentují u středního defenzivního záložníka, jež si hledí jen černé práce a zakončovatele s postavou dřevorubce. Tito hráči založení hodně na fyzických přednostech jsou často spojováni se samotnými počátky kopané, kde by mohli uplatnit své tělesné parametry proti svému soupeři a od rozhodčího by si vyslechli jen nepříjemné pokárání. Avšak instinkt mi říká, že lepším příměrem je Joe Cole. Někdo, kdo se narodil do éry fotbalu příliš brzy a doplatil na tehdejší taktické trendy. Jeho potenciál byl ochromen dobou a zemí, kde se striktně dodržovaly fotbalové formace, kde nebyl prostor pro čistokrevného ofenzivního záložníka.

Krátce po vyběhnutí na hřiště mezi profesionály bylo zřejmě, jakým talentem Cole oplývá. Vykazoval známky fotbalového myšlení a sebejistoty jako starý harcovník a nikoliv hráč v jeho letech. Patřil mezi ty hráče, kteří jsou schopni si obehrát kohokoliv na pětníku. Po různých událostech a situacích ve zbytku sezóny, netrvalo dlouho a rodák z Londýna se usadil v áčku Kladivářů. Ve východním Londýně ukazoval vůdcovské vlastnosti. Nebál se říct si o míč a nasbírat čas ke zvýšení procentuálního držení míče v časech, kdy to jeho tým potřeboval jako sůl.

Byla to právě tato vyzrálost, co viděl Glenn Roeder při udělení pásky již ve věku 21 let. Navzdory okamžikům brilantního umění byl často umístěn na stranu, kde nemohl plně rozvinout svůj potenciál. Jak Glenn Roeder, tak Harry Redknapp bez jakýchkoliv výjimek lpěli na rozestavení 4-4-2, což znemožňovalo dnešnímu pětatřicátníkovi hrát ve vysunutější pozici s větší volností. Jeho všestrannost a speciální řešení situací paradoxně šly proti jeho vývoji. Častokrát nastupoval ze strany, kde se navíc musel přizpůsobit ostatním hráčům.

Hra s vysunutým záložníkem bez větších povinností je luxus pro týmy, které se vyznačují bojovnými výkony, takže je pochopitelné, že se musel podřídit týmu. Jeho talent mu vynesl v roce 2003 cenu pro nejlepší “kladivo” za ten rok, ale ani tak nezabránil sestupu.

Cole zanechal dobrý dojem, i když s jeho týmem si osud pohrál nepříznivým způsobem. Claudio Ranieri si ho pozorně všímal. Vše vyvrcholilo přestupem do Chelsea. Ital o něm ihned prohlásil, že přivedl nového Gianfranca Zolu a vyzdvihoval jeho skvělý dribling. Takové komplimenty se málokdy shodovaly s tím, co následovalo, nicméně Cole vyplňoval mezery v celé záloze. Dodával ji funkčnost jako polyfill v javascriptu. Častěji hrál takto než jako úspěšný nástupce Zoly, i přesto prožil plodnou sezónu v Chelsea, která se dostala do Ligy mistrů až posledním zápasem proti Leedsu. Pak přišel José z Porta.

Přesun anglického reprezentanta mu přinesl úspěchy. Mourinho jej předělal více do své představy, aby lépe pasoval. Zlepšil se po stránce pracovní morálky a myšlení směrem dozadu, ale možná ztratil něco ze své umění během tohoto přerodu. To je poměrně diskutabilní. Cole byl opět brzděn strategií manažera, kdy se v pevném rozestavení 4-5-1 nabízely příležitosti jen na kraji. Během pobytu na Stamford Bridge přestal býti rozdílovým hráče, který dokáže strhnout vítězství v zápase na svou stranu, a stal se jedním z koleček Portugalcova systému.

V této roli byl velmi efektivní. Využíval příležitostí poskytovaných jeho spoluhráči. Náchylné křídlo ke zraněním vyčnívalo svou nepředvídatelností a schopnosti přejít přes soupeře v souboji jeden na jednoho, což z něj udělalo spolehlivý zdroj gólů a asistencí. Sem tam se stávalo, že byl od dění odřezán tím, že byl izolován na kraji místo působení ve středu pole. José z něj udělal držitele několika trofejí, ale udělal z něj i lepšího hráče?

Zatěžování Colea disciplínou i směrem vzad ho zřejmě výrazně spoutalo. Je to jako kdybyste chtěli po malíři, aby vám namaloval obraz v boxerských rukavicích. Celý tento úsek kariéry má příchuť Fausta, jehož středobodem je právě Mourinho. Duši za medaile. Muž, který je natolik ovládnut silou své vlastní osobností, že musí přeučovat své hráče. Joeho případ může působit jako precedens pro následující případy Kevina De Bruyneho a Juana Maty. Buď pro tebe bude prioritou bránění, nebo nejsi vítán.

Přesto to pro něj bylo nejúspěšnější období kariéry, během kterého pronikl až do týmu Albionu. Vzhledem k jeho křídelní roli v Chelsea, Erikssonovu pojetí hry ve formaci 4-4-2 a nedostatku levonohých křídel nezbylo pro něj jiné místo v sestavě než právě prostor levého křídelníka.

Můžeme jej zařadit na dlouhý seznam příkladů, proč se Anglii tolik nedaří, obsahující jména jako Glenn Hoddle, Matt Le Tisiser a Paul Scholes. Málokdy byli umístěni do jejich přirozených pozic, pokud tedy vůbec nastupovali. Svědčí to o určité charakteristice fotbalového myšlení národa. Hledají hráče vhodné do jejich systému, místo toho aby hledali vhodným hráčům správný systém. Joe Cole odváděl kvalitní služby i přes nepřízeň osudu, ale stále to bylo daleko od jeho potenciálu. Občas ukázal fantastické momenty jako při jeho nádherném voleji proti Švédsku v roce 2006. Ukázal čeho by byl schopen, kdyby byl používán správně.

Sled zranění ho přibrzdil v závěru angažmá na Stamford Bridge, což se odrazilo v počtu odehraných minut. Po vypršení kontraktu následovaly kroky volného hráče k řece Mersey, což pro něj měl být svěží start. Příslib nové role a změna prostředí. Je těžké zbavit se prvního dojmu a těžko bychom hledali horší vstup do nového klubu než právě v podání Joeho Colea. V úvodním zápase sezony s Arsenaem přišel do souboje s Laurentem Koscielnym příliš pozdě. Po pouhých 45 minutách na hřišti uviděl červenou kartu. Samozřejmě následoval trest zákazu startu pro další soutěžní utkání. Z těchto útrap se nedokázal již vymanit a neukázal tak svou kvalitu. Liverpool pro něj byla šance etablovat se na pozici tvořivého virtuóza, od čehož si mnoho lidí včetně jeho mnoho slibovalo, ale přání se nestalo skutečností.

Příští sezónu se ocitl na hostování v Lille, kde se projevil jako velmi populární persona. Zde byl pravděpodobně nejblíž k naplnění jeho potenciálu tvůrce hry. Lille vstupovalo do sezóny s přídomkem “francouzský mistr” a hledalo vhodné rozšiření kádru pro Ligu mistrů. Cole byl pro ně posilou s malým rizikem selhání. Brzy se ukázalo, že v Lille mu to svědčí mnohem více než na severozápadě Anglie. Tehdejší trenér Rudi Garcia si byl vědom výhod, když nadané kreativní hráče nebude zatěžovat různými omezeními. Stačilo se podívat na Edena Hazarda, Ludovoca Obraniaka a Dmitri Payeta, jak se dokázali prodat. Francouzský klub poskytl Coleovi možnost nastupovat na jeho nejlepší pozici. Dali mu příležitost hrát a popustit přitom uzdu bezbřehé nápaditosti, kombinovat s podobně fotbalově obdarovanými hráči a umožnit tak pohyb kupředu spoluhráčům.

Často jsou v Británii slyšet hlasy, aby více hráčů odcházelo hrát mimo Ostrovy, zároveň by se mělo rodákovi z hlavního města Anglie tleskat za ochotu odejít a sbírat zkušenosti v zahraničí, ale s několika výhradami. Cole dojížděl do severofrancouzského města ze svého příbytku v Londýně. Není těžké si představit v té době děvatadvacetiletého záložníka v kabátu Pearly King, jak kluše po dlážděných ulicích Lille jednoho odpoledne po tréninku hledajíc obchod, kde by ukojil svou denní potřebu po úhořích v rosolu (Pozn. tradiční anglické jídlo).

Vzhledem k tomu nebylo žádným překvapením, že se nakonec vrátil do své vlasti. Stejně jako losos bojující s vodním živlem na cestě proti proudu, aby mohl plodit ve svém rodišti, nebo jako ptáci vracející se z teplých krajin, se i Cole fotil s dresem Kladivářů na Upton Parku. Svůj podíl na tom hrálo také to, že se mu nedostávalo bučení od fanoušků při návratu v dresech soupeřů, což se nedá říct o Lampardovi, Defoeovi a Incemu. I když domů přicházel podstatně jiný hráč než při svém odchodu, nikdy nemělo dojít na spolupráci se Samem Allardycem. Zřejmě byste na světě hledali těžko hráče, jež by mu méně pasovali do systému.

Cole zaznamenal pár krátkých výstupů po nástupu z lavičky. Po té odehrál pár zápasů na křídle. Nikdy to nebyl hráč, který by se spoléhal při přechodu přes hráče na svou rychlost. Vždy si zakládal na pohotové práci s míčem při překonávání protivníka. Zranění a věk si vybrali svou daň. Hodněkrát se snažil svým výkonem zvrátit utkání na stranu jeho týmu, ale často připomínal místo ostrého nože tupou sekeru. Nebyl to návrat, jak si ho vysnil.

Podobný osud jej čekal i v Aston Ville. Tým z Birminghamu si nemohl dovolit hrát post čistě ofenzivního záložníka ze strachu z bojů o udržení. K dispozici měl mnohem méně hracího času než při svém druhém angažmá ve West Hamu, avšak Sherwood si vždy našel čas, aby jej pochválil za velmi dobrý vliv na Jacka Grealishe, který by také mohl snadno spadnout do podobného víru osudu jako jeho starší kolega. Stejně jako on má do vínku vloženou vynikající nápaditost a trenéři od něj požadují více pracovitosti.

Hostování se ukazovalo jako nevyhnutelné řešení, ale je překvapivé, že až tak nízko v hiearchii soutěží. Tento přestup nabízí šanci jak pro Colea, tak Coventry. Ideálním vyústěním by bylo poskytnutí zkušenému harcovníkovi pozici ve středu pole s volnou působností a úkolem zásobovat své spoluhráče. Ve své kariéře měl smůlu, že velmi zřídka hrál pod manažery, kteří mají v oblibě tento typ hráče talentovaných už od přírody. Bude to mít možná něco dočinění s jeho pověstí, ale to je problém, který si Cole nejspíš bude vychutnávat.

V nové štaci bychom mohli vidět opět nadaného tvůrce hry, jímž byl v mladí. Možná nás nechá nakouknout pod pokličku alternativního příběhu, kdyby se jeho kariéra ubírala jiným směrem. Jediné v co můžeme doufat, že mu bude poskytnuta volná ruka.

Zdroj: These Football Times

Bleskové zprávy

Lovren zůstal doma

Dejan Lovren neodcestoval s týmem ke krátkému soustředění ve španělském letovisku La Manga. Stoper zůstal v Melwoodu, kde bude i nadále pokračovat v léčbě zraněného kolene.

Larouci přestupuje do LFC

Liverpool dokončil přestup francouzského mládežnického reprezentanta Yassera Larouciho z Le Havru. Do dvou týdnů by se měl šestnáctiletý hráč zapojit do tréninku v Kirkby. O hráče měl eminentní zájem i Manchester United.

U23 postupuje v PL Cupu

Mladíci si v klání s vrstevníky z Huddersfieldu poradili nekompromisně 2:6 (2x Wilson, 2x Woodburn, Ojo, Virtue) a postupují do 16-finále Premier League Cupu. Sestava: Grabara, Alexander Arnold, Randall (Hart, 68), J Gomez, Whelan, Stewart, Wilson, Virtue, Ojo (T. Gomes, 62), Alves (J. Williams, 55), Woodburn

Allan nepostoupil na MS

Mladík Allan, který kvůli problémům se získáním pracovního povolení v Anglii hraje za Herthu, se s brazilským výběrem do 20 let nepodívá na Mistrovství světa do 20 let, které se letos v květnu koná v Jižní Koreji. Allan odehrál v neúspěšné kvalifikaci 4 duely a Herthě Berlín chyběl téměř měsíc. 

The S*n nesmí na zápasy

Až do nedávna platilo, že i když zaměstnanci LFC nesměli poskytovat novinářům The S*n exkluzivní rozhovory, pracovnící tohto bulvarního plátku mohli na tiskové konference a zápasy. Tomu je teď konec. Vedení se po posledních článcích rozhodlo, že jim nebude poskytovat oprávnění pro tyto akce.

bannerpohyblivylfc 1