Koumasův paradox

Koumas

Když Steven Gerrard loni opouštěl Liverpool jako legenda, Jason Koumas spadl se svým týmem do 5. nejvyšší soutěže. Bývalí spoluhráči oplývali stejným talentem, ale jen jeden z nich vyhrál Ligu Mistrů a ten druhý nikdy nehrál ani finále. Proč? Odpovědi možná nabídne blog Leona Bartona pro web In Bed With Maradona, který uveřejnil také The Guardian.

Když se před rokem Premier League a Liverpool loučili se Stevenem Gerrardem, v médiích se strhla doslova lavina oslavujících článků. To mě dovedlo k přemýšlení nad osudem jeho starého přítele Jason Koumase, který v té době čelil jiným nástrahám osudu. Jeho Tranmere Rovers právě sestoupilo z Football League. Někdo musel z kola ven.

Uvědomuji si, že to může vyznít směšně dávat do stejné věty muže, který vyhrál Ligu mistrů, Pohár UEFA, dvakrát FA Cup, třikrát Ligový pohár a reprezentoval Albion v 134 zápasech na 6 velkých turnajích, s chlápkem, který nikdy nic nevyhrál, a ani nikdy nenastoupil ve finále, reprezentační dres Walesu si oblékl 34x. Pouze jednou byl blízko účasti na mezinárodním turnaji, ale vše nakonec skončilo blamáží. Nicméně vždy, když jsem si něco přečetl, nebo vyslechl o odcházejícím kapitánovi Reds, v mé hlavě opět vyplavaly slova mého bratrance, který si jako mladík zahrál po boku Jasona Koumase v Tranmere. Před pár lety mi řekl: “Jason byl více nadaný než Steven Gerrard. Háček byl v tom, že Jason měl jenom ten talent.”

Bez dalšího vysvětlováni mi bylo jasné, co má na mysli. Srdce. Železná vůle. Mentalita vítěze a neutuchající touha být nejlepší. Gerrard dostal do vínku všeho dosytosti. Naopak Koumas neoplýval ničím z toho, nebo možná minimem, které nemělo na jeho kariéru zásadní vliv. Málem bych zapomněl na schopnost snést rány. Ve své první autobiografii to Steven zdokumentoval: “Užíval jsem si hry proti Jasonovi, protože jsem byl lepší než on. Neliboval si ve fyzické hře. Co nejdřív mu to znechuťte a on se vytratí.”

Ti dva spolu hráli v mládežnický celcích Liverpoolu a Koumas na to dodnes vzpomíná. “Vyhráli jsme vše a nevzpomínám si, že bychom prohráli utkání v průběhu tří až čtyř let. V té době jsme vypadali jako nepřemožitelní. Já a Gerrard jsme byli ve středu. Nedával tehdy moc gólů, byl staženější. Já jsem byl ten, kdo neuměl bránit. Jsou to krásné vzpomínky.”

Proč Koumas opustil Liverpool v tak mladém věku? Dalo se to považovat za předzvěst, že jeho vztahy s trenérským štábem nebudou nikdy růžové. “Jeho odchod z Liverpoolu byl zvláštní. Zřejmě nebyl spokojený, jak s ním Steve Highway a Hugh McAuley nakládali. Jason chtěl tahat za nitky ve středu pole, ale oni ho používali více z kraje, takže odešel do Tranmere.”, vzpomíná Steven Gerrard.

Koumas1

Když přemýšlím o Koumasově kariéře, tak co by se stalo, kdyby neměl rozepře s někým z trenérského týmu? Pravděpodobně by zůstal a stál by se spolu s Gerrardem legendou. Jejich partnerství ve středu zálohy by se úspěšně přeneslo i do světa profesionálů. Ale v hloubi duše tuším, že sám sebe obelhávám. Někdo tak nedisciplinovaný, neschopný vypomoci vzadu jako Koumas, který není schopen přijmout rány a pak se dostat zpátky do hry, by v tak velkém a náročném klubu jakým je Liverpool, díru do světa neudělal. Dokonce jeho vlastní otec mu dělal trenéra, strýc manažera a celé to zastřešoval dědeček, ale nadání samotné zdaleka nestačí.

Pojďme si něco málo říct o jeho nadání. Jason Koumas patří mezi nejtalentovanější fotbalisty, které jsem kdy naživo viděl a to jsem měl možnost vidět Marco Van Bastena, Andrea Pirla, Ronaldinha a také Carla Robinsona. Ačkoliv nebyl nikterak rychlý, připomínal Gazzu tančícího okolo soupeřů s míčem přilepeným u kopačky a byl i dobře stavěný, aby si poradil s pokusy ho od něj odstavit. Levačka byla stejně dobrá jako pravačka, v noze dynamit, brilantní přímé kopy a vynikající byl i ve hře hlavou, i když se na to velmi často zapomínalo. Dvě z jeho deseti branek za národní tým dal hlavou. Za první gól v utkání s Irskem v roce 2007 by se nestyděli ani legendární velšští Johnové Charles, Toshack a Hartson. Pokud vezmeme v úvahu teorii Xabiho Alonsa, že jsou důležitější věci než souboje, ale občas se k nim musíte uchýlit, pak jen z hlediska nadání měl Koumas velmi dobře nakročeno.

Napadá mne další alternativní vývoj událostí, co kdyby se mladý Koumas potkal s kvalitním manažerem, který by za ním stál, pochopil ho, podpořil ho a dokázal mu naslouchat? Opět si něco namlouvám. Pravdou je, že za ním stáli celkem tři manažeři, kteří měli možná ne náhodou silný vztah k Merseyside.

John Aldridge si byl od začátku plně vědom, jaký talent třímá v jeho svěřenci. Když se ho novináři začali vyptávat na mladého génia, ihned souhlasil, že překypuje talentem, ale také přiznal, že s ním měl plno práce. “Za poslední dva roky byl v mé kanceláři víckrát než jakýkoliv jiný hráč. Vím o jeho nadání, neskutečném nadání. Potřebuje více času, aby to s ním nešlo z kopce. Jen doufám, že dokáže udržet standarty, které si nastavil.” Navzdory některým heroickým výkonům v pohárech (napadá mne výhra 3:0 na Evertonem, kdy média zřejmě poprvé zaregistrovala Koumasův obrovský potenciál) se musel Aldridge s Rovers rozloučit v březnu 2001, jelikož se pod ním klub nedokázal odlepit od dna tabulky League One.

Koumas odešel do WBA, jež postoupili do Premier League. Odehrál fantastickou sezónu a stal se nejlepším hráčem této sezóny, ale ani to nestačilo a Albion se musel poroučet z anglické smetánky. Manažer Gary Megson byl nahrazen Bryanem Robsonem. Bývalému pracovitému záložníkovi, co se uměl dostat sokovi pod kůži, nikdy nebyli po chuti náladoví kouzelníci s míčem, jako byl Koumas a brzy se to potvrdilo. Nenašli mezi sebou společnou řeč a hráč se musel stěhovat na hostování do partnerského klubu v Championship, Cardiff City.

Pod Scouserem Davem Jonesem nabrala jeho kariéra opět správný směr. Díky nádhernému gólu při jeho premiéře proti Leedsu si okamžitě zajistil status hrdiny v očích fanoušků Bluebirds (mnoho z nich si bylo vědomo jeho kvalit již z představení za národní tým). Cardiff si ho ovšem nemohl dovolit, a proto se přesunul zpátky do WBA, kde podepsal nový kontrakt a odváděl velmi dobré služby, což mu vyneslo přestup do Wiganu. Athletics byli ochotni zaplatit za jeho služby přes 5 milionů liber.

Ačkoliv zde strávil tři roky, všechny v Premier League, nebyl to zrovna šťastný krok. V klubu se vystřídalo spoustu manažerů, ale žádný mu nenabídl dostatek prostoru na hřišti a vše nakonec vyvrcholilo dalším sezónním hostováním v Cardiffu pod Jonesem. Poté, co se dříve tak skvěle uvedl v Jižním Walesu, na něj byly kladeny vysoké nároky. Nebylo by to poprvé. Nadějné vyhlídky se střetly s tvrdou realitou. Koumas se marně pokoušel najít formu z minulých let. S Wiganem mu končila smlouva a hráč se ocitl v situaci, kdy nevěděl, co přijde. Po takovém talentu určitě někde sáhnou? Vypadlo to, že nikoli. Koumas vypadl ze zápasového kolotoče na dva roky, než oznámil překvapivý comeback v dresu Tranmere v létě 2013.

Koumas2

Jeho reprezentační kariéra měla úplně jiný průběh. Mohl reprezentovat Kypr skrze původ jeho otce, Anglii skrze jeho matku a Wales díky místu narození. Vyrostl na Merseyside, takže nejvíce se mu zamlouvalo možnost nastupovat v dresu Albionu. Ačkoliv hrál v nižších soutěžích, angličtí fotbaloví novináři na něj pěli ódy, takže otázka zůstávala stále otevřená. Vzal si čas na rozmyšlenou a každého držel v napětí.

Byl jsem potěšen Koumasovým finálním rozhodnutím reprezentovat Wales v roce 2001. Oba jsme se narodili ve Wrexhamu na konci 70. let rodičům, jež nepocházeli z Walesu, takže jsem to bral velmi osobně. Pamatuji si na jeho rozhovor v radiu s Adrianem Chilesem, který se konal v té době a padla otázka, zda-li se víc cítí jako Velšan, Angličan, nebo Kypřan. K mé obrovské radosti odpověděl, že jako Velšan. Vyprávěl, jak vyrostl se skvělým týmem okolo Rushe a Hughese v 80. a na začátku 90. let. Stejně jako já. Měl jsem vizi, že se zařadí mezi největší velšské velikány všech dob. Tvořivý záložník, po kterém jsme toužili po desetiletí. Velšská verze Gheorghe Hagiho, Zinedine Zidana, nebo Hristo Stoichkova. Pokud by se stal legendou, kterou se podle mne mohl stát, nemusel bych už více dokazovat příslušnost k Walesu. “Jsem Velšan stejně jako Jason Koumas”, bych hrdě odpovídal po zbytek svého života a mohlo to tak být.

Takže když si připsal první start, svíral jsem svou pěst na znamení radosti. Přetahování ohledně jeho příslušnost k reprezentaci skončilo a Wales tehdy vyhrál, ne v zápase samotném, který skončil remízou 1:1. Teď se usaďte a užívejte si opravdu skvělý vývoj v jeho reprezentační kariéře.

Koumas vstřelil v 34 střetnutích 10 branek, v přepočtu to znamená, že na jeden gól potřeboval 3,4 zápasu, což ho řadí před některé legendy velšské kopané jako například Marka Hughese (16 gólů v 72 zápasech; na jeden gól 4,5 zápasu) a Cliffa Jonese (16 v 59; 3,6). Je na tom také lépe oproti některým více opěvovaným vrstevníkům: Ryanu Giggsovi (12 v 64; 6,3), Johnu Hartsonovi (14 v 51; 3,6), Craigu Bellamymu (19 v 78; 4,1) a Robertu Earnshawovi (16 v 58; 3,6). Jedinou výjimkou je Gareth Bale. Ti dva spolu odehráli jen pár utkání v dobách, kdy Bale teprve do týmu pronikal jako náctiletý obránce. Statistiky hráče Realu Madrid se zlepšily na 2,8 po 19 úspěšných zásazích v 54 duelech (Pozn. článek byl vydán před evropským šampionátem).

Koumasova produktivita snese v určitém úhlu pohledu srovnání i s Deanem Saundersem, který byl pravděpodobně nejvíce efektivní velšský reprezentant na začátku 90. let. Má také více gólů na mezinárodním pažitu než uznávaní angličtí útočníci Chris Waddle (6), Peter Beardsley (9), Glenn Hoddle (8) a vyrovná se Paulovi Gascogneovi. Navíc Koumas odehrál méně utkání než všichni zmínění, ale v tom je právě ten háček. Všichni hráči, které jsem jmenoval, nastoupili od začátku v alespoň 50 případech, kdežto Koumas se na hřišti mihl jen při 34 příležitostech.

V současnosti je středním záložníkem s nejvíce brankami v historii země, kterou opatruje svatý David. Je také ukázkovým příkladem, jak mohou statistiky zkreslovat. Skutečně musí být záložník s dobrým střeleckým kontem považován za legendu? Ve Walesu jí určitě není. Má do ní hodně daleko. Šest z jeho branek padlo v přátelských utkáních, další dvě (proti Irsku) si připsal v závěru kvalifikace, kdy už o nic nešlo. Pouze dvou gólů za Wales  se dočkal v opravdových zápasech, proti Kypru (zajímalo by mne, jak se cítil jeho táta, když se dostal na hřiště) a San Marinu (ze šťastné penalty). Když o něco šlo, tak se střelecky odmlčel.

Koumas3

Naposledy jsem viděl hrát Koumase naživo při naprosto zasloužené výhře 3:0 nad Norskem ve Wrexhamu. Nečekaně jsme předvedli velmi kvalitní výkon. Když jsem přijel na Racecourse Ground a porozhlédl se, neměl jsem z toho moc dobrý pocit. Hřiště bylo otřesné. Norsko mělo Johna Carewa, tehdy elitního střelce Aston Villy a jednoho z nejlepších vysokých útočníků okolo, a my jsme proti němu postavili nezkušené mladíky Lewina Nyatanga a Craiga Morgana z Football League. K dispozici nebyl ani Bellamy ani Bale. Ryan Giggs se s národním týmem rozloučil o pár měsíců dříve. Předpokládal jsem, že Norové ovládnou vzdušný prostor a suverénně si dojdou pro vítězství.

Ačkoli Chris Gunter, Joe Ledley a Carl Fletcher hráli dobře, byl to hlavně Koumas, kdo režíroval dění na hřišti. Zíral jsem s otevřenou pusou, jak jsi na takovém hřiště vodí míč, obchází soupeřovy obránce a chladnokrevně vysílá své projektily. Dvakrát skončily v síti a jednou norského brankáře zachránila tyč po zahrání přímého kopu. Po utkání jsem poslal kamarádovi zprávu, že by Koumas neměl sedět na lavičce Wiganu, ale hrát za Barcelonu. Myslel jsem to naprosto vážně.

Dávalo smysl, že při absenci Giggse přišel Koumasův čas převzít žezlo a stát se hlavní kreativní silou v kvalifikaci a následujících zápasech. Měl jsem dojem, že John Toshack, který za ním vždy stál, jak jen to bylo možné, v to také doufal. Vše nabralo ale jiný spád. Liverpoolská legenda John Toshack, se stal třetím trenérem s pojítkem k Merseyside, který se v náladovém tvořivém záložníkovi zklamal.

Hned v samotném začátku kvalifikace o Mistrovství světa v Brazílii mu neulehčil spaní. V samotném závěru těžkého utkání proti Azerbajdžánu na Millenium Stadium ve druhém poločase neproměnil penaltu. Tři body už se zdály býti ztraceny, avšak žolík Sam Vokes ke konci zápasu rozhodl, že ani jeden bod neodcestuje na pobřeží Kaspického moře. O pár dní později Wales zavítal na ruskou půdu a podal solidní výkon. Bale naznačil svůj potenciál při nešťastné prohře 2:1 se semifinalisty Eura 2008. Nicméně z nějakého důvodu Koumas k utkání ani neodcestoval. V dalších dvou zápasech se opět objevil v základní sestavě. S Lichtenštejnskem si Velšané poradili snadno 2:0 a proti Německu i přes dobrý výkon podlehli podle všech očekávání 1:0.

Avšak v zápase s Finskem v březnu 2009 souhra skřípala. Pokud jsme chtěli pomýšlet na souboj s Ruskem o druhé místo ve skupině, výhra byla nezbytností. Finové měli průměrné mužstvo a byli k poražení, ale na rozdíl od utkání s kvalitnějšími Nory o rok dříve, kdy Koumas předváděl možné i nemožné, byl nyní absolutně neviditelný.

Byl to asi nejvíce frustrující výkon Walesu, jaký jsem kdy viděl. Bellamy byl odříznutý na hrotu a nenašel se nikdo, kdo by mu v průběhu utkání pomohl. Místo toho se velšské nálety zastavovaly o finský val. Seveřané vyhráli 2:0, ale nebylo moc co slavit. “Dva týmy, z nichž ani jeden nemá naději dostat se na Mistrovství světa”, shrnul zápas v památném pozápasovém rozhovoru Bellamy. Nedalo se jinak než souhlasit.

Debakl s Finskem byl pro Koumase zároveň posledním utkáním na mezinárodní úrovni. Před domácím duelem s Ruskem v září 2009 ohlásil konec v reprezentaci. Odehrál méně než polovinu ze 75 zápasů za Wales od jeho debutu. Dva a půl roku, mezi zářím 2005 a březnem 2008, neodehrál ani jedno utkání mimo Ostrovy.

Pro nás fanoušky je těžké porozumět těmto statistikám. Dokážu si představit, že mnoho z nás by si dokázalo uřezat prst tupým rezavým nožem, jen aby nabyli jeho fotbalové nadání. Možná bych byl ochoten obětovat všechny a pak zvažovat i další části těla za pomocí pahýlů, co by mi zbyly na rukách. Nicméně hráči a fanoušci jsou často velmi odlišná stvoření.

Koumas nikdy nevypadal, že by si pobyt na hřišti velmi užíval navzdory jeho neskutečnému talentu. Stojí za pozornost, jak pramálo se usmíval, i když vsítil přenádherný gól a přijímal gratulace od svým spoluhráčů. Vzhledem k tomu se zdálo překvapivé, že se po dvou letech v roce 2013 rozhodl vrátit zpět na trávníky za Tranmere Rovers. Možná konečně zjistil, jak to vypadá mimo fotbalovou bublinu a nebyl z toho příliš nadšen, ale je to ten typ osoby, u které by mne zajímalo, jak naloží se zbytkem svého života. Je těžké si představit, že by někdo tak fotbalově rozporuplný zůstal u profesionálního sportu. Doufám, že bude dohledatelné, čím se bude zabývat za 10, 20 nebo 30 let.

Je snadné podlehnout záchvatu vzteku, když vidíte, jak někdo nenaplnil svůj potenciál, ale to není můj případ. Vždycky jsem v jeho chování spatřoval smutek a zranitelnost. Na závěr je těžké rozluštit hádanku jménem Koumas. Patří mezi fotbalisty, pro které snad bylo vynalezeno slovo “náladový”. Hlavolam uprostřed dalšího hlavolamu. “Ber mne jako něco, na co nikdy nepřijdeš”, zpívá Neil Young v Powderfinger. Možná, že i to tak nějak patří k příběhu Jasona Koumase.

Zdroj: The Guardian

Bleskové zprávy

Mané opět skóroval

Sadio Mané na Africkém poháru národů skóroval i ve druhém zápase, tentokrát proti Zimbabwe. Senegal zvítězil 2:0 a s předstihem si zajistil postup do čtvrtfinále.

Tiago Ilori do Readingu

Ilori přestoupil do Readingu. Portugalec se během tří a půl let v Liverpoolu představil v soutěžních zápasech pouze třikrát. Během svého působení v Anglii odešel hned na tři hostování - Granada, Bordeaux a Aston Villa.

Mané pomohl Senegalu

V prvním zápase na Africkém poháru národů Senegal porazil Tunisko 2:0. Úvodní trefu zaznamenal z penalty Sadio Mané.

Maguire odchází do Fleetwoodu

Fleetwood Town FC dnes oznámil, že zkompletoval příchod levého obránce Joea Maguireho z Liverpoolu. Mladík debutoval v prvním týmu loni proti Exeteru, ale další šanci už nedostal a hrál především za tým U23.

Hart se vrací z hostování

Samu Hartovi bylo předčasně ukončeno hostování v klubu League One, Port Vale FC, a vrací se zpět do LFC. Dvacetiletý levý obránce, či záložník nastoupil celkem k 16 duelům, ve kterých si připsal po jednom gólu a asistenci.

bannerpohyblivylfc 1