Hostování, to je oč tu běží

lundstram

Přínášíme vám zamyšlení z pera Patricka Boylanda nad současný stavem rozvoje mladíků v Anglii.

Třetí kolo FA Cupu nabízí zpravidla několik potěšení pro duši fotbalového romantika. Navzdory propadu prestiže této soutěže v posledních letech a klubům upředňostňujícím ligové umístnění nad krátkodobou slávou a s často těžko uvěřitelným porážením favoritů, což je stále neobvyklé v dnešním světě kopané, dokáže nejvíce oslavovaný anglický pohár i nadále chrlit nespočet pozoruhodných příběhů.

Začátek tohoto ročníku se v zavedených tradicích nijak neliší. Oxford United, klub League Two, se mohl těšit na svém domovském stánku Kassam Stadium z vyřazení klubu Premier League, Swansea City.

Většinu pozornosti pozápasové pozornosti na sebe strhl Kemar Roofe se dvěma brankami a dobře odvedená práce manažerem Michaelem Appletonem. Dva talentovaní protagonisté, jímž se bezpochyby dostane pozornosti v titulcích na zadních stranách deníků, se stali hrdiny jednoho z řady oslnivých pohárových překvapení.

Pozoruhodné ovšem je, že největší zájem medií byl před zápasem upřen na jednadvacetiletého mladíka Johna Lundstrama, který prožívá něco jako znovuzrození. Stále pracuje na oživení upadající kariéry, kdy pomalu stoupá nahoru po pádu z nejvyšších pater anglické kopané. V utkání, které sondovali skauti z celé země, proti Swansea výrazně převyšoval svého soka a zároveň anglického reprezentanta Jonja Shelveyho (dnes hráč Newcastlu United). Pokud by byl přesun z jeho mateřského klubu rok předtím nejhorším bodem v jeho kariéře, pak si bude závěrečná část příběhu plná zklamaní říkat o šťastný konec. S odstupem času to pak možná budeme hodnotit jako zlomový okamžik v životě velmi talentovaného hráče, který se vrátil opět na správnou trať a začíná prokazovat své kvality.

Již dříve byl byl tento chlapec označen v článku pro The Guardian jako “Anglický ztracený chlapec”. Autorem textu byl Paul Doyle, který v předvečer bitvy poskytl upřímný rozhovor nejen na téma možných překážek, které čekají na mladé anglické hráče, na jejich cestě do zaslíbené země profesionálů.

Ti, jež se zajímají o vývoj mládeže, by Lundstramův varovný příběh neměli brát na lehkou váhu, jelikož nabízí vodítko, proč nadějní mladíci považování za budoucí hvězdy téměř neodůvodnitelně klopýtnou těsně před vrcholem. Není to příběh, který bychom měli vnímat izolovaně jako anomálii, ale jako další důkaz o špatně nastaveném systému anglické výchovy hráčů od 18 do 21 let. V tomto případě stejně tak jako například u Joshe McEachrena, bývalé chlouby Chelsea, máme co do činění s váháním manažerů, zda-li jim dát příležitost zahrát si v prvním týmu po působení v mládežnických celcích.

Pravidelný mládežnický reprezentant Albionu a hvězda akademie Toffees padl do oka skautům z UEFA již v útlém věku, kteří středního záložníka zařadili na list zajímavých hráčů, jež se vyplatí sledovat na Mistrovství světa hráčů do 17 let v roce 2011, zveřejněném na oficiálních stránkách fotbalové organizace. Podobně jako v dalších případech zázračných talentů Lundstram strmě stoupal věkovými kategoriemi. Když mu bylo 17, tak už nastupoval za tým do 21 let. Pohled do minulosti je úžasná věc, ale také působivá. Podobný rozruch na Merseyside působil také Lundstramův vrstevník ze zálohy, Ross Barkley. V modré části Liverpoolu si ho velmi cenili.

Brzy bylo zřetelné, že ačkoliv Lundstram ještě není připraven na pravidelné hraní v Premier League, potřebuje více než jen občasné starty za juniorské týmy Evertonu. Navíc David Moyes měl při práci s mládeží střídavé úspěchy. Na každého Waynea Rooneyho vycházel jeden Skhodran Mustafi. Vzhledem k opatrnosti Skota s nasazováním mladé krve do jednoho z mnoha pohárů, bylo pro Lundstrama zajištěno hostování, aby udělal pomyslný krok přes bariéru oddělující seniorský a juniorský fotbal.

Začátky byly slibné. Mladá naděje se v nižší soutěži cítila jako ryba ve vodě. Po veleúspěšném hostování v dresu Doncasteru Rovers v roce 2013, v němž klub z Jižního Yorkshiru dosáhl na postup do Championship, odjel na Mistrovství světa hráčů do 20 let spolu s Rossem Barkleym, Johnem Stonesem a Harry Kanem. Vše nasvědčovalo tomu, že příští sezónu bude mít své místo v plánech Davida Moyese. Nicméně v létě Skot opustil Liverpool a vydal se vstříc nové výzvě v podobě Manchesteru United. Nástupce Roberto Martínez nesdílel podobné nadšení nad mladíkovými dovednostmi.

“Když byl David Moyes v Evertonu, byl jsem v prvním mužstvu, s prvním týmem. Vedl jsem si dobře, ale brzy po jeho odchodu to pro mne bylo jiné.”, nabízí svůj pohled na věc Lundstram. “Je to věc názoru. Pod Martínezem jsem nebyl zapojen do prvního týmu tak, jak bych si představoval. Myslel jsem si, že půjdu na předsezonní turné spolu s prvním týmem, když jsem se vrátil z Doncasteru. Pár dní před začátkem jsem byl ale ze soupisky vyškrtnut a nikdo mi neřekl proč. Nahlodalo to trochu mé sebevědomí. Další maličkosti jako tato mne následně přibrzdily. Pak jsem musel jít hostovat do Yeovilu.”

V té době byl Yeovil namočen do bojů o záchranu v Championship, proto se uchýlili k přímočařejšímu stylu hry ve snaze vyhnout se sestupovému pásmu. Se záložníkem snažícím se o kombinaci a utkáními postradajícími hlubší myšlenku byste pozitiva pro mladíkův rozvoj hledali zřejmě marně. Již tak nalomené sebevědomí Lundstrama bylo rozcupováno na kousky. Posazení mladíka na lavici náhradníků jen potvrzovalo odlišný pohled moudrých šedivých hlav a zatrvzelých vyznavačů bojovné kopané.

“To nebyl ten správný tým pro mne, protože jsme nikdy neměli míč. Kdyby se dal vrátit čas, tak bych měl větší slovo při rozhodování, kam půjdu. Na pár věcí bych řekl “ne”. Nicméně snažil jsem se zalíbit manažerovi a všechno jsem odkýval.”

Po návratu na Merseyside mu dalo vedení najevo, že je stále nepřesvědčil. Aby umlčeli zájemce z nižších soutěží a vyhnuli se ztracení nadějného hráče na základě Bosmanova pravidla, nabídl mu Everton krátkodobou smlouvu zavánějící alibismem. Smlouva mu zajišťovala jen mizivé jistoty, takže jí rychle odmítnul. Lundstram se nebál vzít svůj osud do vlastních rukou a vydal do nižších lig, kde by dostal více času na hřišti.

Při pohledu zpět v tomto případě selhal jak Everton, tak i systém. Hráč absolvoval několik hostování, jež v něm zasely jen pochybnosti, a ustrnul ve vývoji. Možná Martínez a spol. mohli vybrat lepší destinaci pro jejich investici. Takovou kde by rozkvetl jako ústřední postava týmu zakládajícím si na držení míče, avšak stále přetrvává pocit, jako je už zvykem u anglické kopané, že hlavní příčinou je systémová chyba v poslední fázi hráčova vývoje, kdy se hráč nachází v očistci mezi rezervním týmem a seniorským.

“Neměl jsem pocit, že bych měl i nadále přešlapovat na místě. Chtěl jsem jen jít pryč a začít hrát za první tým pravidelně, nikoli zase chodit po hostováních. Je to naprosto odlišné, když přestupujete natrvalo. Cítíte silnější pouto s klubem. Se všemi těmi penězi v Premier League je těžké pro anglické mladíky prorazit, ale v Fotball League (Pozn. Footbal League se dělí na soutěže Championship, League One a League Two) hraje několik dobrých hráčů, kteří by mohli jít hrát výše. Jde jen o to dát jim šanci.” Naštěstí se jednadvacetiletý středopolař dočkal své příležitosti, které se tak dožadoval, a drží se jí pevně oběma rukama.

Jak to chodí na kontinentu?

moyes

Zřejmě s touto podstatnou slabinou ve výchově anglických hráčů na mysli přišel právě bývalý Lundstramův manažer David Moyes s poněkud kontroverzní, ale zároveň zajímavou alternativou k hostováním v deníku Independent v roce 2012. Rodák z Glasgow velmi emotivně argumentoval, že by se anglický fotbal zachoval nejlépe, pokud by se inspiroval úspěšným modelem s B týmy, jež můžeme vidět u nynějších hegemonů světového fotbalu, jako je například Španělsko nebo Německo. Věřil, že nejlepší kluby Premier League čeká dlouhá cesta, aby dokázaly držet krok s jejich zahraničními protějšky a dosazení rezervních týmů do League Football by mohlo být dobrou léčebnou kúrou pro nemocného pacienta.

“Jsem přesvědčen, že výchova hráčů v Anglii není dobře nastavena. Podle mne chybí spojnice mezi věkovými kategoriemi ve všech soutěžích. Tady je ta propast mezi rezervním a prvním týmem obrovská.”, vyřkl svůj ortel Skot.

“Barcelona “B” hraje své zápasy v soutěži srovnatelné s Championship. Zda-li je evropský model aplikovatelný i v Anglii, by mohlo být vyzkoušeno. Čtyři nebo pět let zpátky jsem si přál, abychom dali rezervní tým Evertonu do (soutěže) Conference (6. nejvyšší soutěž v Anglii), protože by to pro ně byla lepší škola. Doufal jsem, že by jako své domovské hřiště mohli využívat Widnes´ stadium a pokud by Everton hrál venku, B-tým by mohl hrát tady (na Goodison Parku).”

“To je má dlouhodobá vize, protože si myslím, že by tyto zápasy byly pro hráče lepší a reálnější. Vzhledem k tomu, že se zápasy hrají v sobotu nebo v neděli, mohli by mladí hráči fungovat na základě schématu těch starších.”

Tréninky v průběhu týdne jsou podobné a hráči můžou pracovat na obdobných věcech. Když hrají rezervy utkání večer v úterý, nebo ve středu je obtížné skloubit oba programy a víkendy přinášejí obtíže, protože oni (mladí hráči) musí často cestovat s prvním týmem.”

“Nicméně museli bychom jít do ligy “Division Nine of the North-West Outer Counties”, nebo jak tomu chcete říkat, a trvalo by nám 10 až 11 let než bychom se tím prokousali výš.”

“Byl bych spokojený, pokud bychom byli jen v Conference, žádný postup, bez pohárů a čehokoliv dalšího. Jen bychom měli dobrý rezervní tým a dali bychom mladým šanci zahrát si proti mužům. Avšak myslím si, že by to nebylo spravedlivé pro kluby, jež by mířily do Championship. Při pohledu na zdejší tradice by to nebylo správné řešení”

Moyes však správně přemítal nad tím, že tehdy nebyla snaha cokoliv změnit. Zatímco většina klubů Premier League byla pro, některé se obávaly plýtvání prostředků na rezervní týmy a celky Football League vehementně odmítaly jakoukoliv zmínku, jelikož si myslely, že by tím ohrozily svou vlastní existenci.

Místo toho s vědomím, že prosazování B týmů se rovná boji s větrnými mlýny, bývalý šéf Evertonu podporuje to, co považuje za druhou nejlepší variantu. Hostování.

Posílání talentů Evertonu do nižších soutěží slavilo různé úspěchy, respektive zklamání. Na jedné straně současný klubový veterán Leon Osman nebyl schopen se prosadit na Goodison Parku až do úspěšného působení v Carlisle United a Derby Country. Na druhé straně Lundstram a další selhali při pokusu udělat pomyslný krok v kariéře. Chybělo jim více podpory a výchovy od mateřského celku. Výsledky hovoří jasně. Hostování funguje jen u někoho, nikoli u všech. Klíč leží v individuálním plánu ušitém každému hráči na míru.

Martínez, guru rozvoje hráčů?

martinez

O pár let později našel Moyes zastánce jeho myšlenky implementace B týmů do seniorským soutěžích na nečekaném místě a to v osobě jeho následovníka v Evertonu, Roberta Martíneze. Tito dva se již nemohou navzájem lišit více ve styku řízení mužstva. Moyes je škatulkován jako pragmatik, kdežto Martínez je ryzí idealista. I přesto katalánské kořeny bývalého manažera Wiganu a jeho posedlost barcelonskou akademií La Masia znamenaly, že se tito dva poprvé shodli právě na systému rozvoje hráčů.

“Zaprvé a nejvíc ze všeho si musíme být vědomi, že tady je velký problém s rozvojem hráčů ve věku od 18 až do 23 let a jejich nedostatečném vytížení v soutěžních zápasech. Vždy dostanete nějakou negativní reakci a změny vyvolávají v lidech nedůvěru, ale musíme myslet na anglické mládežníky, kteří nejsou vystaveni řádné konkurenci. Podívejme se do lig okolo, co dělají, a zda-li poskytují mladíkům nejlepší prostor pro rozvoj.”

“Každý mluví o Španělsku, jak vychovávají hráče a oni vám řeknou, že to je program tak na 10 až 15 let.”, prozrazuje Roberto Martínez.

“Mají program, který pomáhá rozvíjet chlapce ve věku 18 až 21 let. O tom to je a o ničem jiném. Až do věku 18 let jsme (Anglie) nejlepší na světě. Jsou opravdu dost dobří, ale pak začínají být přehnaně přísní.”

Ve všech zmíněných nedostatcích má katalánský rodák pravdu a měl by být středobodem jakékoliv diskuze týkající se budoucnosti anglického mládežnického fotbalu. Zaprvé pokud se podíváme na jeho vlastní tým, tak za jeho největší úspěch můžeme považovat překvapivý progres hráčů Toffees, jímž se příznačně říká “Fab Four”, Johna Stonese, Rosse Barkleyho, Romera Lukaka a Gerarda Deulofeuea. Všichni čtyři si od Martíneze vysloužili důležité role v týmu. Zadruhé při zběžném pohledu na různé věkové kategorie Albionu v minulé dekádě lze vypozorovat zajímavý trend. Hráči od 16 do 19 lety patří k tomu nejlepšímu v Evropě, což dokládají dvě vítězství v evropských šampionátech hráčů do 17 let v roce 2010 a 2014.

Právě nyní většina hráčů, jež triumfovali v roce 2010, stojí před nejdůležitější zkouškou v celé jejich profesionální kariéře. Jak už to tak chodí, pár jich dosáhlo úrovně, u níž se dá hovořit o naplnění očekávaní od velmi ceněného ročníku. Ross Barkley, Jack Wilshere a Jack Butland mohou zazářit v různé míře, ale rozvoj dalších, jmenovitě Nathaniela Chalobaha, Bruna Pilatose, Conora Coadyho a již dříve zmíněného Joshe McEachrena se zabrzdil. Jednoduše řečeno se od vítězného ročníku čekalo více. Porovnejte to s neohroženým německým mančaftem do 21 let, jež opanoval Mistrovství Evropy v roce 2009, v čele s Mesutem Özilem, Neuerem, Hummelsem a Khedirou a máte před sebou neúprosné srovnání. Totéž můžeme provést se španělským systémem, kdy záložní tým Barcelony zaplavuje nepřeberným množstvím talentovaných hráčů nejen své první mužstvo, ale rovnou celý evropský trh.

Takže jaký je potom nejzásadnější rozdíl mezi Anglií a Německem? Naprosto odlišné počty trenéru s licencí A udělovanou organizací UEFA. Kromě toho jeden z nich má B týmy, v nichž svůj vývoj usměrnili mladíci jako Hummels nebo Neuer, druhý se opírá o půjčování hráčů a nevyhovující ligu rezervních týmů. Těžko byste hledali lepší situaci, kterou lépe vystihuje přísloví: “Sklízí, co zaseli.”

“Týmy do 18 let mají stejné zázemí jako první tým, stejný personál, všechno. Je toho příliš moc. Nechápejte mě špatně, schvaluji to, ale pokud máte tak skvělé podmínky pro hráče do 18 let, proč už na ně nemají nárok hráči ve věku od 18 do 21? Vrstevníci figurují až v širším okruhu hráčů. Jsou součástí prvního týmu, ale jakou zkušenost jim to přinese? Nemají z toho nic. Je to právě naopak.” pokračuje Katalánec v horlivém vysvětlování.

“Chlapec trénuje do svých 18 let 35 hodin, pak se dostane do týmu U21 a tam se s trochou štěstí musí spokojit s 10. Dostane příliš mnoho volného času a pak začne přemýšlet, jaké auto si pořídí, o holkách a tak dále. Vytvořili jsme mezeru v této věkové kategorii. To je selský rozum, žádná věda.”

“Kalendář zápasu nevyhovuje, pokud mluvíme o lize rezervních týmů. V U21 se nic nenaučíte o tom, jaké je to postoupit, nebo sestoupit. Nenaučíte se, že vás to může něco stát, nebo to dokonce může ohrozit pracovní místa. Nepřiblíží vám to reálný svět.”, dodává.

Zapálený obhájce B týmů, Martínez, si je vědom chyb v anglickém systému, ale momentálně nic nenasvědčuje tomu, že by mělo dojít ke změně, takže podobně jako jeho předchůdce přistoupil na druhé nejmenší zlo. Posílá své nejzářivější talenty na zkušenou do jiných celků. Po pochybeních v případech Lunstrama a Mustafiho, nynějšího německé reprezentanta, jemuž Moyes neprodloužil kontrakt, si evertonská akademie Finch Farm počíná lépe. Zaměstnává své bývalé hráče a manažer Joe Royle dohlíží na zapůjčené hráče. Nakonec se poučili, ale lze v tom pokračovat?

“Hostování trvá určitou dobu, po kterou vytrhnete hráče z prostředí, kde hrál, do naprosto odlišného ovzduší, takže se nenaučí styl hry, který byste chtěli praktikovat.”

“Realita je taková, že potřebujeme převzít zodpovědnost, protože mladíkům ve věku 18, 19, 20 se nedostává vzdělání, které by dostali ve Francii, Španělsku nebo Itálii.”

“Líbí se mi B týmy. Dokážete si představit, že hrajete se svou skupinou v Championship, v domácím prostředí, ale musíte vyhrávat, pokoušet se o postup, ale vyhnout se sestupu? Víte, co znamená hrát proti mužům.”

Je to na míle vzdáleno od ideálního stavu vzhledem k zavedeným precedensům, avšak Ross Barkley se probil do kádru působícím na Goodison Parku díky pobytům v Sheffield Wednesday a Leeds United, zatímco jeho současní spoluhráči Brendan Galloway a John Stones byli ukořistěni z MK Dons a Barnsley, respektive po nabytí zkušeností v nižších soutěžích. S ohledem na výnosy mládežnického programu Evertonu je půjčování hráčů zřejmě cestou vpřed, pokud nedojde k přehodnocení současného nastavení výchovy.

Klopp nemá důvěru v anglický systém

klopp9

Pokud půjdete přibližně jednu míli cestou přes Stanley Park, dostanete se k odvěkému rivalovi Evertonu, Liverpoolu FC, který si také prochází přestavbou. Přepracování současného mládežnického programu je jednou z priorit tamního vedení. V čele změn stojí tajuplně vyhlížející Němec Jürgen Klopp, jehož úkolem je probudit spícího anglického giganta. Ihned po jeho jmenování se začaly předělávat základy akademie v Kirkby, které nastavil jeho předchůdce Brendan Rodgers. Podobně jako Martínez sázel i Severní Ir na půjčování hráčů, aby si vyzkoušeli reálné ligové prostředí. Stejně jako v předchozím případě se někteří prosadili, ale jiní pohořeli.

Pro zásadového a autoritářského trenéra jako je Jürgen Klopp, jež má rád vše pod kontrolou, byl model, jež zdědil po bývalém nájemníkovi Melwoodu, hodně vzdálený od jeho představ a ihned se snažil daný stav napravit.

“Je důležité, abychom naše vlastní hráče, jako například Kenta, Oja a Tiaga, přivedli zpět. Jsou to naši hráči a musíme řešit současnou situaci (se zraněními).” poznamenal bývalý trenér Dortmundu pro národní média. “Podle mě by měli největší talenti působit ve svém vlastním klubu, hrát spolu za U21 a rozvíjet se jako tým, takže je máte vždy okolo sebe.”

Na první pohled je zřetelné, že přístup nového vedení sportovního úseku je naprosto odlišný od toho minulého. Pracuje také jinak než Martínez nebo jakýkoliv z dalších špičkových manažerů, včetně Louise Van Gaala a Joseho Mourinha. Kloppovo úspěšné angažmá v Borussii Dortmund se také vyznačovalo dobrou prací s mladými fotbalisty, ale sluší se podotknout, že jeho počínání bylo podpořeno lepé organizovaným systémem rezervních týmů, což mu v Anglii dopřáno nebude. Bude zajímavé sledovat, zda-li v příštích letech změní názor na hluboko zakořeněný systém hostování, když se plně adaptuje na ostrovní pojetí kopané.

Čas ukáže. Možná bývalý lodivod Mohuče disponuje schopnostmi, jež jsou zapotřebí k přehodnocení současného nedokonalého systému se všemi jeho nedostatky a ukázat cestu vpřed v rozvoji hráčů. Tak či onak, má před sebou ještě hodně práce.

Zdroj: These Football Times

Bleskové zprávy

Arbeloa ukončil kariéru

Bývalý krajní obránce Liverpoolu Alvaro Arbeloa pověsil kopačky na hřebík. Poslední štací čtyřiatřicetiletého Španěla byl West Ham United.

LFC oznámilo přátelské zápasy

Liverpool oznámil, že se v rámci letní přípravy střetne s Tranmere (12.7.) a Wiganem (14.7.). Znám už je také první soupeř v rámci Audi Cupu, kdy se LFC střetne s domácím Bayernem (1.8.). O dalším protvníkovi se rozhodne na základě výsledku zápasu mezi Atleticem Madrid a Neapolí.

Zlatý Albion "20"

Anglický výběr do 20 let opanoval Mistrovství světa této věkové kategorie. V kádru Albionu zastupovali Liverpool Sheyi Ojo, Ovie Ejaria a nově příchozí Dominic Solanke, který byl zvolen nejlepším hráčem turnaje.

7 hráčů opouští LFC

Liverpool neprodloužil hned 7 hráčům smlouvy. S klubem se tak loučí Alex Manninger, Adam Phillips, Tom Brewitt, Jack Dunn, Madger Gomes, Kane Lewis a Jake Brimmer.

Dunn odchází do Tranmere

Jacku Dunnovi vypršela smlouva s Liverpoolem a nová mu nebyla nabídnuta. Mladík se rozhodl upsat se klubu z Tranmere, kde minulou sezónu hostoval.

web

sraz2017